Enioda

Enioda, známá také jako nonoda, je výjimečný typ elektronky se sedmi řídicími mřížkami, tedy celkem devíti elektrodami (mimo žhavení). Její konstrukce ji předurčuje pro práci na velmi vysokých kmitočtech, kde slouží jako detektor frekvenčně modulovaného signálu (FM) a zároveň jako amplitudový omezovač. Původně byla vyvinuta pro specifické účely ve vojenské radioelektronice, kde se uplatnila díky své schopnosti přesně zpracovávat signály v náročných podmínkách.
Kvůli vysokému počtu elektrod a požadavkům na kompaktní provedení se enioda téměř výhradně vyráběla jako subminiaturní celoskleněná elektronka s drátovými vývody. V civilní sféře se objevovala jen výjimečně, například v telemetrických aplikacích. V některých televizních aplikacích sloužila jako fázový detektor FM zvuku, a v prvních elektronkových přijímačích barevné televize byla využívána pro kvadraturní detekci rozdílových barevných složek. Tuto funkci však brzy převzaly modernější elektronky s řízeným paprskem, které nabídly vyšší selektivitu a stabilitu.
Enioda tak zůstává technickým artefaktem své doby.