Variátor
Variátor je odpor, jehož hodnota je závislá na protékajícím proudu. Konstrukčně se podobá žárovce a obsahuje obvykle železný drát ve vodíkové atmosféře.
Odpor většiny kovů je závislý na teplotě a to tak, že v určitém rozsahu stoupá se vzrůstající teplotou.
Opačnou závislost vykazuje uhlík. Tohoto jevu bylo využito ke konstrukci variátoru,
kterého se používalo k udržování stálého proudu při kolísavém napětí např. pro žhavení elektronek.
Žhavení elektronek se připojilo přes variátor vhodného typu. (obr. 1)
Stoupne-li z nějakého důvodu napětí nebo proud, zvětší se odpor variátoru, na variátoru vznikne větší úbytek napětí a proud se omezí.
Při poklesu proudu proběhne děj obráceně. Byly vyráběny variátory s tak velkým regulačním rozsahem,
že udržovaly správný žhavicí proud v přijímačích bez jakéhokoliv přepínání bez ohledu na to, byl-li přijímač připojen na síť 120 nebo 220 V.
obr.2
Na místo variátorů se často
používalo i klasické žárovky
Dalšími vyráběnými variátory byly takzvané Urdoxy.
Ty na rozdíl od klasických variátorů neobsahují železný drát, ale tělísko oxidu uranu, jak již jméno naznačuje.
Toto tělísko může být zahříváno buď přímo protékajícím proudem anebo nepřímo podobně jako nepřímo žhavené katody.
Závislost odporu urdoxového tělíska na proudu je obrácená. Za studena je odpor největší a při zahřátí klesá.
Urdoxových tělísek se také používalo jako náběhových odporů ve vlastních variátorech.
Pro některé účely se používalo místo variátorů, klasických žárovek (obr. 2), jejichž odpor značně závisí na proudu,
zvláště v podžhaveném stavu.
Z principu variátoru je zřejmé, že nemohou vyrovnávat příliš rychlé změny proudu, protože tomu brání velká tepelná setrvačnost.
Variátor EU III Osram
Ruské variátory
