Elektronický indikátor vyladění, známý jako magické oko, je elektronková součástka používaná v rádiích a televizních přijímačích k vizuálnímu zobrazení správného naladění stanice. Pracuje na principu elektronky se stínítkem, jehož svítící plocha se mění v závislosti na úrovni řídicího signálu.
Při přesném vyladění se svítící segment rozšíří na maximum, čímž uživateli poskytuje okamžitou zpětnou vazbu. V některých aplikacích se tento princip využíval také pro měření úrovně signálu nebo jako indikátor nulové odchylky v měřicích přístrojích.
Vedle elektronkových indikátorů se v raných konstrukcích používaly neonové indikátory jako jednoduché vizuální prvky pro indikaci napětí nebo stavu ladění. Tyto výbojky ve tvaru úzké skleněné trubičky, naplněné neonem či jiným plynem, svítily podle určitého napěťového prahu. V ladicích obvodech mohly signalizovat přítomnost nosného signálu nebo správné napětí v rezonančním obvodu. Neonové indikátory opatřené stupnicí se používaly i pro měření dalších elektrických veličin.