Převaděče obrazu jsou vakuové trubice určené k převodu neviditelného záření — nejčastěji infračerveného nebo rentgenového — na viditelný obraz. V noktovizorových aplikacích využívají fotokatodu, která zachytává infračervené světlo a uvolňuje elektrony. Ty jsou urychleny elektrostatickým polem a dopadají na luminiscenční stínítko, kde vytvářejí obraz odpovídající původní scéně. Tento princip se uplatnil zejména v aktivních systémech nočního vidění, používaných ve vojenské technice.
V oblasti rentgenové diagnostiky fungují převaděče na podobném principu, avšak s fluorescenčním stínítkem citlivým na rentgenové záření. Dopadající fotony vyvolávají světelnou emisi, která umožňuje přímé sledování rentgenového obrazu bez nutnosti fotografického záznamu. Tyto systémy se uplatnily v lékařství i průmyslové defektoskopii, kde bylo třeba rychlého a vizuálně dostupného zobrazení.
Dnes se tyto převaděče v běžné technice již nevyskytují. Staly se sběratelskou záležitostí, připomínkou doby, kdy se obraz rodil ve skle, kovu a tichém šumu elektronů.