*ALFA* elektronky | Vojenský bunker Cífer

Vojenský bunker Cífer

Minimuzeum spojovací techniky ČSLA

Zajímavou expozici vojenské spojovací techniky otevřel radioamatér Miroslav Hornik OM3CU z dnes již nevyužitého bunkru ÚŽ-6a u obce Cífer. Bunkr vybudovaly ženijní jednotky ČSLA v roce 1971, odtud zkratka UŽ6 - ženijní úkryt řady 6. Úkryt sloužil v dobách studené války jako monitorovací stanoviště v případě napadení chemickými nebo jadernými zbraněmi.

V bývalém Československu bylo postaveno mnoho takových objektů ÚŽ-6.

Byly zapojeny do projektu TRHS (Teritoriální radiační hlásná síť), jinak řečeno pozorovací síť určená ke sledování napadení zbraněmi hromadného ničení. Slavnostní otevření muzea se konalo 4. června 2011 za přítomnosti starosty obce Cífer a redaktorů místních i okresních novin. Tuto slavnostní událost si nenechala ujít i slovenská regionální televize, která tu natočila zajímavou reportáž.

Zanechme formalit a pojďme se podívat přímo do bunkru. Vnitřní část o rozměrech 1.8 x 6 m Miro kompletně opravil a objekt vybavil vlastními exponáty ze své sbírky. Na pravé straně uvidíte původní vybavení bunkru. Patří zde stůl ze židlí, které sloužily jako velitelské pracoviště. Na stole si můžete prohlédnout tehdejší vybavení velitele hlídky: polní telefon TP-25, chemický průkazník CHP-71 a radiostanici R-105d. Hned za stolem je dřevěná sklápěcí patrová postel. Na spodním lůžku uvidíte vojenský "záklaďácký" spacák vz. 67. Na horním lůžku je malá výstavka věnovaná protichemické a protiradiační ochrany. Zde si prohlédnete přístroje na měření radiace, inviduální protichemické balíčky a nechybí tu ani sbírka plynových ochranných masek. V zadní části bunkru najdete původní filtroventilační zařízení FVKP-M 1 s ručním ventilátorem RV-49. Levá část bunkru je věnovaná výstavce spojovací technice ČSLA. Můžete si prohlédnout celou řadu přijímačů a radiostanic. Namátkou vyjmenuji pár zařízení: R-105d, R-5, R-129, RF11, RDS-66, RM33 a mnoho dalších.
Takovéto minimuzeum spojovací techniky využívající nepotřebný vojenský objekt, je na Slovensku, tak i v Čechách ojedinělé. Doufejme, že muzeum je kladnou inspirací pro další fandy jako je Miroslav Horník a takových muzeí bude v budoucnu přibývat.

Na závěr stojí za zmínku, že Miro je autorem více než padesáti odborných článků publikovaných v radioamatérských časopisech. Je rovněž autorem knihy Radiotechnika za druhé světové války – od Pacifiku po Ural, od Finska po severní Afriku, která se věnuje vojenské komunikační technice v historickém kontextu. Aktivně působí jako člen Klubu Josefa Murgaše a Jozefa Gregora Tajovského, občanského sdružení zaměřeného na popularizaci a osvětu odkazu těchto významných tajovských rodáků světového formátu.

Bohužel, muzeum dnes již neexistuje – bylo zrušeno v důsledku opakovaných krádeží a vandalismu. Je to nesmírná škoda. Tolik energie, nadšení a poctivé práce bylo věnováno jeho vybudování, a přesto se našli lidé, kteří tento jedinečný projekt bezohledně zničili.
Doufejme, že podobné projekty najdou v budoucnu větší podporu a ochranu, aby mohly sloužit dalším generacím.