Naše Libuška
Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy dělat takovou smutnou stránku. Bohužel i tak bolestivé zprávy patří k našemu životu.
Na setkáních v Modre za mnou vždy Libuška přišla a přála si, abych udělal na *ALFA* elektronkách malou reportáž ze setkání. Beru tuto stránku jako vyjádření vděku, poděkování a splnění posledního Libuščina přání.
Jelikož nemám dost zkušeností a ani sílu v takové situaci něco psát, obrátil jsem se o pomoc na kamaráda, redaktora našeho klubového časopisu Radiojournal Pavla Boudného. Pavel mi poslal pár fotek Libušky a napsal pěkný email:
Ráďo,
moc fotek, na kterých je Libuška, jsem nenašel. Až teď jsem si uvědomil, že to bylo proto, že Libuška byla během všech moderských setkání schovaná stále v kuchyni a s plným nasazením se starala s paní Cingelovou o žaludky návštěvníků. Ani u stolu při pohoštění po ukončení setkání ji bylo málo vidět, stále měla plné ruce práce s přípravou jídel a běháním mezi stolem na dvorku a kuchyní. Zastihnout ji při odpočinku byla vzácnost. A přitom se neustále usmívala…
Stále musím myslet na Braňa, nedovedu si nějak představit, co bude teď dělat… Nevím, jak mu pomoci.
Libuška patřila k velmi vzácným ženám, neboť měla pochopení pro klukovské bláznovství spočívajícím ve sbírání všemožných starých věcí. Snem každého sběratele je mít ženu jeho zálibu tolerující. Libuška byla vedle tolerance i ženou, svému muži nové kousky do sbírky přející, byla krásnou oporou povyšující pouhé sběratelství na životní filozofii. V její přítomnosti jako by se celý svět uklidnil, její klidná, mírná povaha a laskavost vracela do mé duše mír a harmonii. Braňovi jsem Libušku (v dobrém slova smyslu) tiše záviděl. Vždy vzorně pečovala o všechny sběratele ze Slovenska a Česka, kteří navštěvovali setkání v Modre. Její obětavá starost, zda někdo z návštěvníků nemá hlad nebo žízeň, chuť na čaj či kafe, byla obdivuhodná. Bohatě připravené stoly s obloženými chlebíčky, koláčky, pohárky vína pro všechny návštěvníky… Za tím vším stála nenápadná žena s velkým srdcem - Libuška Čepcová.
Listuji ve vzpomínkách a fotografiích z Modry a stále si Libuščin odchod z tohoto světa nepřipouštím, odmítám se s tím smířit. Je tu přece s námi, slyší nás, přeje Braňovi další krásná stará rádia do sbírky v jeho galerii, přeje i nám ostatním sběratelům, abychom mohli s Braněm tyto kousky navzájem měnit, opravovat… Libuška je stále s námi, vidím její úsměv, cítím její krásnou duši, jen se jí už nemůžeme fyzicky dotknout, podat si s ní ruku, obejmout…
Modra 2009
Modra 2010
Zlín 2010
Modra 2011
Fotografie čtenářů
Kdo má nějaké fotografie Libušky,
pošlete mi je, přidám je na stránku. Libuška si je jistě ráda prohlédne.