.

Teorie: Dioda   Doutnavkový stabilizátor   Variátor   Značky výrobního data 

Elektronka

Elektronka byla donedávna nejpodstatnější aktivní elektrosoučástka elektronických přístrojů, jako byly rádia, televizory a jiná zařízení, které sloužily v domácnosti nebo v průmyslu. Elektronka je většinou skleněná baňka, do níž jsou umístěny nejméně dvě elektrody – anoda a katoda. Podle počtu elektrod dělíme jednotlivé elektronky na diody, triody, tetrody a další. Elektrody jsou vyvedeny na tzv. patici, která slouží pro zasunutí do vhodné objímky v přístroji. Z počátku byly patice čtyřnožičkové nebo pětinožičkové (obr.1). obr.1
obr.1
Dvoj. usměrňovač 506 Philips
Pentoda RES 174 Telefunken
Později tento počet vývodů nestačil a se zvyšujícími se vývojovými nároky bylo nutné množství nožiček nebo kolíků zvyšovat až po dnešní novalovou řadu s devítikolíkovou paticí.

Z prostoru baňky je vyčerpán vzduch. Ve vyčerpaném prostoru – vakuu prochází elektrický proud na základě fyzikálního jevu termoemise elektronů. Jedna z elektrod – katoda je rozžhavena na vysokou teplotu, protože ve studeném vodiči nemohou elektrony opustit kov, nepřekonají vazební síly. Ale naopak ve žhavém kovu může dojít k úniku volných elektronů, které díky velké kinetické energii vazební síly překonají. Tomuto úniku elektronů ze žhavého kovu se říká termoemise. Následkem toho, ze žhavého povrchu katody unikají (emitují) elektrony, které může druhá elektroda (anoda) přitahovat.
K rozžhavení katody se používá relativně nízkého napětí, ať už střídavého z transformátoru nebo stejnosměrného z akumulátoru. Podle způsobu žhavení katody je dělíme na přímo žhavené a nepřímo žhavené.
Přímo žhavená katoda (obr.2) je vlastně jakýsi drátek-vlákno, které je rozžhaveno průchodem elektrického proudu a samo emituje elektrony. První elektronky měly vlákna z čistého wolframu. Wolframová vlákna měla velké nároky na žhavicí proud. Při vysoké teplotě nebyla stálá, křehla a snadno se přepálila. Postupným vývojem, wolfram nahradila kovová vlákna, která byla potažená povlakem směsí oxidů silně emitujících látek, nejčastěji barya a stroncia. Takto upravené vlákno má lepší emisní schopnost při menším nároku na žhavicí proud, tím má i delší životnost.

obr.2

Nepřímo žhavené katody (obr.3) mají žhavicí vlákno odděleno a elektricky izolováno od vlastní katody. Katoda je zhotovena z kovové duté trubičky, na které je nanesen emisní povlak. Do trubičky je vloženo izolované žhavicí vlákno.

obr.3

Jak již bylo výše uvedeno, z prostoru baňky je vyčerpán vzduch. Pro dobrou funkci a stabilitu elektronky je velmi důležité dostatečně vyčerpat (vakuovat) prostor baňky, což je náročný proces a dříve těžce proveditelný úkol. První elektronky měly vakuum nedokonalé a zbytky plynů značně ovlivňovaly vlastnosti elektronky, takže byly prakticky nepoužitelné. Čerpání se provádělo nedokonalou rtuťovou vývěvou. Další vývoj zdokonalil i vývěvu. obr.4
obr.4   Vf pentoda EF 183
vlevo dobrá,
vpravo špatná,do baňky vniknul vzduch
Začaly se vyrábět rotační, pístové a rotační vícestupňové vývěvy. Právě ty dokázaly vyčerpat prostor baňky a tím vytvořit vysoké vakuum. I při tak vysokém vakuu zůstávaly v baňce zbytky plynů a další unikaly v průběhu provozu z kovových materiálů anod, katod a mřížek. I na tento problém se záhy vyzrálo pomocí tzv. getru. Getr je absorpční látka umístěná do jakéhosi držáčku nebo misky uvnitř baňky, která se po vakuování zapálí a tak pohltí veškeré zbytky plynů. Na stěně baňky se vytvoří lesklá skvrna podle použité látky. Na getrování se používala řada látek, např. tantal, niob, titan, barium, červený fosfor, hořčík aj. I dnes se dá poznat, jakou látku výrobce elektronek použil.
Červený fosfor zabarvil baňku elektronky do hnědé barvy, hořčík vytvořil uvnitř krásné zrcátko a barium poznáme podle tmavě lesklé skvrny. Podle getru také poznáme, jestli má elektronka dobré vakuum. Lesklá skvrna značí dobré vakuum, bílé zbarvení svědčí o tom, že do baňky vniknul vzduch. Getr zoxidoval, elektronka je znehodnocena viz. obr.4.

V dnešní době jsou elektronky pro svou nemalou spotřebu elektrické energie, ale také pro krátkou životnost a velké rozměry, nahrazeny miniaturními polovodiči. Je škoda, že tak geniální součástku jakou je právě elektronka, mnozí mladí lidé už vůbec neznají. Samozřejmě je to dáno vývojem, kdy mladé a moderní nahrazuje staré a vysloužilé. Je tak zcela jasné, že v dnešním počítačovém světě se elektronka těžko prosazuje. A přesto se s ní setkáváme denně. Elektronku má skoro každý doma v televizoru nebo počítačovém monitoru v podobě obrazovky, ale i tady je to jen otázka času, kdy obrazovky nahradí tzv. LCD displeje. Další zvláštní elektronku najde i hospodyňka ve své moderní kuchyni v mikrovlnné troubě. Právě mikrovlny, které ohřívají pochutiny, vyrábí elektronka tzv. magnetron. Pánové-fajnšmekři, kteří nemají hluboko do kapsy, se mohou pyšnit svou špičkovou High-End aparaturou s elektronkovým zesilovačem. Díky elektronkám tak vychutnávají jedinečně famózní zvuk, své oblíbené skladby. A každý z těchto pánů potvrdí, že tranzistor elektronku nenahradí. Tak si myslím, že ta krásná a geniální elektronka tady s námi ještě nějakou chvíli pobude. A když ne aktivně v nějakém přístroji či zařízení, tak ji najdeme na zaslouženém odpočinku někde ve vitrínce v soukromé sbírce a nebo třeba v internetovém světě ve webové galerii elektronek.

separátor

webdesing: Auja