Hledání Google

 

Jste  návštěvník

Rozhovor pro Praktickou elektroniku

 

V červnu jsem byl osloven dlouholetým kamarádem, radioamatérem Petrem Havlišem OK1PFM, redaktorem Praktické elektroniky. Petr mě požádal o rozhovor do časopisu, který vyšel v červenci 2014.
O čem jsme diskutovali, si můžete přečíst níže.

 

logo

Na úvod nám, prosím, řekni pár slov o svých radioamatérských aktivitách. Jak ses setkal s radiotechnikou a proč sis tolik oblíbil právě elektronky, že mezi nimi doslova žiješ?


Obr.1 Radomír Aujezdský s trofejí
Schrader Award 2013

Elektronikou se zabývám již od útlého mládí. Vše začalo, když mi můj táta koupil stavebnici, kde se zapojovaly různé žárovičky, bzučáky a reostatem se ovládala rychlost motorku. Jak se stavebnice jmenovala, už nevím, jen si pamatuji, že se mi moc líbila. Později jsem již sám konstruoval různé blikače a krystalky. Oblíbená krystalka byla z jablka, na tu jsem nachytal mnoho spolužáků. V sedmé třídě jsem vyhrál účast v celostátní soutěži Integra. Tuto soutěž pořádalo Amatérské rádio ve spolupráci s tehdejší Teslou v Rožnově pod Radhoštěm.
Po základní škole jsme s kamarády založili hudební skupinu, kde jsem působil jako zvukař. Miloval jsem totiž různé knoflíky, páčky a ovladače. V té době nebylo možné koupit zesilovače, efektové krabičky k hudebním nástrojům a další nezbytné vybavení kapely. Takže nezbývalo nic jiného než si tyto věcičky postavit doma svépomocí. Dnes je doba jiná vše se dá koupit.
Toto krásné období mi přerušil povolávací rozkaz. Narukoval jsem do PŠ v Popradu, kde jsem se učil obsluhovat radiovou stanici R-140. Srdcem této stanice byla kilowattová tetroda GU 43b. Už tehdy mě elektronky velice zaujaly a obdivoval jsem jejich ohromný výkon. Po ukončení PŠ jsem se ocitl na druhém konci republiky v Žatci na letišti. Tam jsem pracoval ve spojdílně, kde se opravovaly různé radiostanice. Zde jsem měl možnost poznat mnoho zajímavých lampiček.
Opravdové sbírání začalo o řadu let později. Jednou se za mnou zastavil kamarád a přinesl mi vysílací triodu RD 200b jestli ji nechci, že ji vyhodí. Já si triodu vzal, bylo mi ji líto vyhodit a tehdy jsem si uvědomil, že se jedná o technický klenot, který je nutno uchovat pro příští generace. To byl začátek mé sbírky elektronek.

 

Asi bychom mohli - hlavně pro naše mladé čtenáře - stručně pojem "elektronka" vysvětlit. K čemu elektronky v minulosti sloužily a v některých aplikacích dodnes slouží a jak fungují?

Elektronka byla donedávna nejpodstatnější aktivní elektrosoučástkou elektronických přístrojů, jako byla rádia, televizory a jiná zařízení, které sloužily v domácnosti nebo v průmyslu. Elektronka je většinou skleněná baňka, do níž jsou umístěny nejméně dvě elektrody - anoda a katoda. Podle počtu elektrod dělíme jednotlivé elektronky na diody, triody, tetrody a další.
Z prostoru baňky je vyčerpán vzduch. Ve vyčerpaném prostoru - vakuu prochází elektrický proud na základě fyzikálního jevu termoemise elektronů. Jedna z elektrod - katoda je rozžhavena na vysokou teplotu, protože ve studeném vodiči nemohou elektrony opustit kov, nepřekonají vazební síly. Ale naopak ve žhavém kovu může dojít k úniku volných elektronů, které díky velké kinetické energii vazební síly překonají. Tomuto úniku elektronů ze žhavého kovu se říká termoemise. Následkem toho ze žhavého povrchu katody unikají (emitují) elektrony, které může druhá elektroda (anoda) přitahovat.
Katody dělíme podle způsobu žhavení na přímo žhavené a nepřímo žhavené. Přímo žhavená katoda je vlastně jakýsi drátek-vlákno, které je rozžhaveno průchodem elektrického proudu a samo emituje elektrony. První elektronky měly vlákna z čistého wolframu. Wolframová vlákna měla velké nároky na žhavicí proud. Při vysoké teplotě nebyla stálá, křehla a snadno se přepálila. Postupným vývojem, wolfram nahradila kovová vlákna, která byla potažená povlakem směsí oxidů silně emitujících látek, nejčastěji barya a stroncia. Takto upravené vlákno má lepší emisní schopnost při menším nároku na žhavicí proud, tím má i delší životnost.
Jak již bylo uvedeno, z prostoru baňky je vyčerpán vzduch. Pro dobrou funkci a stabilitu elektronky je velmi důležité dostatečně vyčerpat (vakuovat) prostor baňky, což je náročný proces a dříve těžce proveditelný úkol. První elektronky měly vakuum nedokonalé. Čerpání se provádělo rtuťovou vývěvou. Další vývoj zdokonalil i vývěvu. Začaly se vyrábět rotační vícestupňové vývěvy. Ty dokázaly vyčerpat prostor baňky a tím vytvořit vysoké vakuum. I při tak vysokém vakuu zůstávaly v baňce zbytky plynů a další unikaly v průběhu provozu z kovových materiálů anod, katod a mřížek. I na tento problém se záhy vyzrálo pomocí tzv. getru. Getr je absorpční látka umístěná do jakéhosi držáčku nebo misky uvnitř baňky, která se po vakuování zapálí a tak pohltí veškeré zbytky plynů. Na stěně baňky se vytvoří lesklá skvrna podle použité látky. Na getrování se používala řada látek, např. tantal, niob, titan, barium, červený fosfor, hořčík aj. Podle getru také poznáme, jestli má elektronka dobré vakuum. Lesklá skvrna značí dobré vakuum, bílé zbarvení svědčí o tom, že do baňky vniknul vzduch. Getr zoxidoval, elektronka je znehodnocena.
V dnešní době jsou elektronky pro svou nemalou spotřebu elektrické energie, ale také pro krátkou životnost a velké rozměry, nahrazeny miniaturními polovodiči. Je škoda, že tak geniální součástku jakou je právě elektronka, mnozí mladí lidé už vůbec neznají. Samozřejmě je to dáno vývojem, kdy mladé a moderní nahrazuje staré a vysloužilé. Je tak zcela jasné, že v dnešním počítačovém světě se elektronka těžko prosazuje. A přesto se s ní setkáváme denně. Elektronku má každý doma ve své moderní kuchyni v mikrovlnné troubě. Právě mikrovlny, které ohřívají pochutiny, vyrábí elektronka tzv. magnetron. Pánové-fajnšmekři, kteří nemají hluboko do kapsy, se mohou pyšnit svou špičkovou High-End aparaturou s elektronkovým zesilovačem. Díky elektronkám tak vychutnávají jedinečně famózní zvuk, své oblíbené skladby. A každý z nich potvrdí, že tranzistor elektronku nenahradí. Tak si myslím, že ta krásná a geniální elektronka tady s námi ještě nějakou chvíli pobude.

 

Které mezníky a která jména (vynálezci, vědci) v historii elektronek jsou nejdůležitější?

Co se týká elektronek, asi nejdůležitější je objev první "diody" v roce 1904 britským vědcem Johnem Ambrosem Flemingem. Navázal na objev žárovky Thomase Edisona z roku 1879. Fleming při svých pokusech umístil do žárovky další elektrodu (anodu) a zpozoroval, že střídavý signál je "převeden" na stejnosměrný. První Flemingovy diody totiž sloužily jako citlivé detektory slabých signálů bezdrátových telegrafů. Teprve později našly uplatnění k usměrňování střídavých proudů v elektronických zařízeních.
Dalším důležitým datem je rok 1906, kdy si americký fyzik a vynálezce Lee de Forest nechal patentovat Flemingovu diodu, do které přidal další elektrodu (mřížku). Tuto mřížku, tehdy ohnutý drát, umístil mezi vlákno a anodu. De Forest zjistil, připojí-li anténu z bezdrátového telegrafu na mřížku a ne na vlákno (katodu), získá tak mnohem citlivější detektor signálu. Ve skutečnosti malým modulačním napětím na mřížce řídil tok elektronů mezi katodou a anodou. Malými změnami napětí se dosáhl velkých změn proudu. Toto zařízení pojmenoval Audion. V té době to byl opravdu revoluční objev.
Na závěr této otázky se ještě musím zmínit o našem českém fyzikovi a profesoru Karlovy Univerzity Augustu Žáčkovi, který stál u zrodu magnetronu. Ve dvacátých letech popsal princip magnetronu s cyklotronní oscilací.

 

Nyní přejděme ke tvé sbírce elektronek. Jak dlouho elektronky sbíráš, jak je tvoje sbírka rozsáhlá a kde a jak elektronky skladuješ? Shromažďuješ rovněž věci s elektronkami související, jako např. knihy, katalogy, obaly, patice?

Elektronky sbírám téměř dvacet let. Každý se mě ptá, kolik kusů moje sbírka obsahuje. Na tuto otázku odpovídám - není důležité kolik a jaké klenoty ve sbírce jsou. Myslím si, že je mnohem důležitější, když člověka něco baví a má z toho radost. To platí obecně o sběratelství vůbec a je jedno jestli sbíráš známky, oznaky nebo jako já elektronky. Když jinak nedáš, prozradím tedy pár čísel. V mé sbírce najdeš přes 1400 typů lampiček. Některé lampy mám vícekrát a některé typy jsou od různých výrobců. Takže konečné číslo je 2642 elektronek a skleněných baněk. Baňkami myslím další vakuové součástky, jako jsou fotonky, Geiger-Müllerovy trubice, obrazovky a mezi tím vším najdeš i nějakou tu rentgenku. K elektronkám neodmyslitelně patří i jejich obaly, jak já říkám kabátky, ty ve sbírce nesmějí chybět. Co se týče katalogů a různé elektro-literatury, tu shromažďuji také. Je to velice cenný zdroj informací a vědomostí - těch není nikdy dost.

 

To jsou úctyhodná čísla. Jistě máš svoji sbírku nějakým způsobem kategorizovánu. Podle funkce nebo konstrukčního systému elektronky, podle země původu?

Elektronky mám seřazeny v abecedním pořadí podle jejich označení, typu. V podstatě má každá baňka svoji kartu, kde si zaznamenávám různé údaje - systém, výrobce, rok výroby, zapojení patice, kolik stála apod. Na kartě také najdeš, jestli je lampička dobrá nebo vadná, zda je popis čitelný a jestli je vzhledově pěkná nebo má poškozené (oloupané) zlaté či stříbrné stínění. Nejdůležitější je poznámka, kde lampu najdeš, respektive číslo krabice, v níž lampy odpočívají. Velice to usnadní hledání konkrétní elektronky.

 

Určitě jsou ve tvé sbírce také radiotechnické poklady nebo kuriozity.
Představ nám prosím některé (i obrazem).


Obr.2 Vlevo elektronka P1,
vpravo Arcotron 201

Nevím, zda jsou v mé sbírce vyložené poklady, ale pár vzácných lampiček se určitě najde. Mám rád jejich zajímavé příběhy, ať už z historie nebo informace o zvláštní funkci či konstrukci. Namátkou si řekněme o dvou lampičkách. Ta první je s roku 1922, vyrobila ji anglická firma Cossor jako svoji první elektronku a má označení P1 (obr.2). Jedná se o přímo žhavenou triodu. Alfred Cossor řadu let spolupracoval s Marconim na vývoji prvních elektronek. Po čase se chtěl osamostatnit a vyrábět lampy sám. Aby se nedostal do patentních sporů s Marconim, vymyslel si svoji elektronku se zvláštní anodou. Marcony používal ve svých lampách klasickou válcovou anodu. Alfred musel pro uznání patentu použít jinou konstrukci anody a to ve tvaru připomínající vojenskou anglickou helmu. Tento zajímavý tvar anody s úspěchem používal v reklamách.
Druhou zajímavou elektronku vyrobila známá německá firma Telefunkem pod názvem Arcotron (obr.2). Vyráběly se ve dvojím označení Arcorton 201 a Arcotron 301. Tato lampy byly zvláštní nejen tvarem, ale i uspořádáním systému. Na rozdíl od ostatních lamp, kde byla katoda a mřížka umístěna uvnitř anody, u Arcotronu byla mřížka nastříknuta na povrchu baňky. Uvnitř zůstala jen katoda a anoda. Díky svému tvaru se jí přezdívalo lampa sloupková. Telefunken Arcotron představil světu na Technické výstavě v Berlíně roku 1930 a očekával velký ohlas. Výroba Arcotronů sice měla menší výrobní pořizovací náklady, odpadlo pracné namotávání mřížky. Bohužel se Arcotrony v praxi moc neujaly. Mřížka - nástřik se časem začal loupat a tím se začaly měnit i elektrické vlastnosti vlastní elektronky.

 

Na Tvých stránkách jsem se dočetl, že jsi v loňském roce získal ocenění Schrader Award. Pověz nám o ceně něco bližšího.


Obr.3 Schrader Award

Sbírám elektronky z celého světa. Chtěl jsem se poohlédnout i po lampičkách za velkou louží. V dnešní době díky internetových aukcí není žádný problém koupit elektronku třeba právě z Ameriky. Ale co s lampou, kterou u nás nikdo nezná a neví k čemu a v čem sloužila. Proto jsem se stal členem americké asociace: TCA - Tube Collectors Association, volně přeloženo Asociace sběratelů elektronek. Tato asociace vydává magazín Tube Collector, věnovaný právě elektronkám a uděluje dvě ocenění. První cena Schrader Award je udělena za sbírání a propagaci elektronek a druhá cena Stokes Award za dokumentaci a publikování článků o elektronkách. V roce 2013 jsem byl asociací odměněn právě cenou Schrader Award (obr.3). Tímto jsem byl mile překvapen a potěšen. Cena nese název amerického sběratele elektronek Howarda Edwardse Schradera.

 

Kde a kdy si mohou zájemci tvoji sbírku elektronek prohlédnout? V roce 2012 jsme naše čtenáře např. informovali o výstavě tvých elektronek v Černé věži v Drahanovicích na Hané.

V současné době své výstavní prostory nemám. Nějaké plány se v tomto ohledu rýsují, ale vše je otázka peněz. Zatím vystavuji převážně na pozvání, jako třeba v Černé věži v Drahanovicích na Hané. Pravidelně vozím nějaké drobnosti do Olomouce při příležitosti radioamatérského setkání. Loni si radioamatéři mohli prohlédnout mé měřicí přístroje ke zkoušení elektronek (foto PE-AR 3/32014, s.45).
Tradičně vystavuji část své sbírky na jarní výstavě For model v Olomouci.

 

Takže zatím můžeme našim čtenářům doporučit tvoje internetové stránky: www.alfeelektronky.cz
O jejich úrovni svědčí, že jsou archivovány Národní knihovnou ČR v Praze. Kdo chce, ten se na ně podívá, ale i tak nám pověz, co všechno tam čtenář nalezne.

Na úvodní stránce se čtenář seznamuje se základními informacemi o sbírce. Pro lepší orientaci jsou stránky rozděleny do různých kategorií.
Historie: Vznik a vývoj elektronových lamp.
Galerie: Je rozdělena na další tři skupiny. V první základní části čtenář najde obrazovou galerii elektronek. Ve druhé části jsou fotografie obalů elektronek. Třetí část je věnovaná 3D galerii - možnost prohlédnout si elektronky se všech stran.
Seznam: Celá sbírka v abecedním seznamu s odkazy na katalogové listy a obrazovou galerii.
Archiv: Veškeré záznamy o sběratelských akcích a radioamatérských setkáních, výstavách, burzách apod.
Odkazy: Přesměrování na jiné internetové stránky spojené s elektronikou.
Teorie: Seznámení se základními funkcemi elektronek, s různými druhy a typy.
Praxe: V této části najdeme katalogy, zajímavé nápady a užitečné drobnosti ze světa elektronek.
Akce: Pozvánky na připravované výstavy, burzy a jiné elektrodění.
Všechny záznamy jsou doplněny četnými náčrty, nákresy, podrobnými schématy a bohatou fotodokumentací.
Čtenáře Amatérského rádia srdečně zvu na stránky Alfa elektronek.

 

Jaká je současnost elektronkových aplikací a jaká budoucnost elektronek?


Obr.4 Elektronky Mars

Jak jsem již zmínil v úvodu našeho rozhovoru, elektronky stále nacházejí své uplatnění v nízkofrekvenčních zesilovačích, ať už pro hudební nástroje nebo v High-End aparaturách pro domácí poslech. Elektronka totiž stále drží prvenství nad kovovým zvukem polovodičů. Velké elektronky, triody, tetrody nebo výkonné klystrony se stále využívají na rozhlasových a televizních vysílačích, kde nám zesilují a vysílají naše oblíbené pořady. Magnetrony, kromě v mikrovlnné troubě, napomáhají i v civilní a vojenské letecké dopravě. V průmyslu se také často setkáme s elektronkami. CO2 lasery, které vypalují v kovových materiálech různorodé tvary, budí výkonové elektronky. Dále bych chtěl vzpomenout indukční ohřev při kalení ocelových součástí. Dielektrický ohřev napomáhá se svařováním plastů. Elektronky nám pomáhají i s vysoušením dřeva.
Jak je vidět elektronky mají stále své místo a uplatnění. Bohužel neustálým vývojem nových a nových technologií jsou postupně odsouvány do ústraní. Naštěstí je mezi námi hodně sběratelů a příznivců historické radiotechniky, kteří restaurují svá rádia či jiná zařízení. Elektronky jim do přístrojů vdechnou nový život. Proto je o elektronky neustálý zájem, ať už na burzách nebo na internetových aukcích.

Děkuji za rozhovor
Připravil Petr Havliš OK1PFM

 

 

Obálka časopisu

 

 

Jako bonus přikládám i další obrázky, které z důvodu nedostatku místa nemohly být v časopisu použity.

  

  

 

separátor

webdesing: Auja