.

 

 

 

Hledání Google

 

Právě teď stránky prohlíží

Jste  návštěvník

Exkurze - vysílač Topolná

 

Poslední akcí Historického radioklubu československého (HRČS) roku 2013 byla návštěva dlouhovlnného vysílače v Topolné. Obec Topolná leží nedaleko Uherského Hradiště v Dolnomoravském úvalu.

Myšlenka navštívit vysílač vznikla na popud internetové zprávy. Ta oznamovala blížící se konec vysílání Českého rozhlasu Radiožurnál na dlouhých vlnách a tím i zánik vlastního vysílacího střediska (konec února 2014).
stredisko
První nadšenci do Topolné přijeli hned po deváté hodině. Postupně přijížděli další a před vstupní branou se hromadila kolona aut. Ve volné chvíli se diskutovalo, vznikaly první fotografie a někteří marně ladili své krystalky. Kolem desáté jsme byli vpuštěni do areálu, kde nás před hlavní budovou vysílače přivítal ing. Jan Krčmář, který nás provázel po objektu a odpovídal na naše dotazy. Ve vstupní hale nám sdělil vše o historii vysílače. Pár postřehů si připomeneme:

Výstavba vysílacího střediska začala na jaře roku 1950. Vlastní vysílače, dvě soupravy DRV 200 o celkovém výkonu 400 kW dodal český výrobce Tesla. Dva identické anténní stožáry příhradové konstrukce o výšce 270 m postavily tehdejší Hutní montáže Ostrava. Stožáry pracovaly ve sdruženém provozu a ani poloha umístění nebyla náhodná. Vyzařovací charakteristika anténního systému je všesměrová se zvýšeným vyzařováním na západ a na východ. Vysílací signál spolehlivě pokryl celé území tehdejšího Československa. Pravidelné vysílání na kmitočtu 272kHz bylo v Topolné zahájeno 20. února 1952. Až do roku 1973 mohli posluchači poslouchat rozhlasovou stanici Československo 1, která byla následně přejmenována na stanici Hvězda.

Vzhledem k mezinárodní situaci se v 70. letech konala velká rekonstrukce celého střediska. Státním zájmem bylo zabezpečení kvalitního příjmu celostátní rozhlasové stanice Hvězda. Celkový výkon se navýšil na 1500 kW. Díky velkému výkonu bylo nutné na budově přistavět nový chladicí systém. Anténní systém byl přebudován na systém ARPO II, jehož autorem byl ing. Hauška, CSc. Vysílače DRV 200 nahradily dvě soupravy DRV 750. Přestavba byla dokončena 15. prosince 1978 a Topolná vysílala 1500kW výkonem. Další výrazná změna v Topolné proběhla na podzim v roce 1989. Na základě úmluvy Mezinárodní telekomunikační unie muselo dojít k přeladění vysílače i anténního systému z 272kHz na 270kHz. Na této frekvenci se vysílá dodnes. Začátkem devadesátých let se rozhlasová stanice Hvězda z pochopitelných důvodů přejmenovala na Radiožurnál. V roce 1994 byl výkon vysílače snížen na 750kW, z důvodu navýšení cen Českých radiokomunikací. Provoz zajišťuje jen jeden vysílač. V rámci dalšího šetření na žádost ČRo 1 - Radiožurnál došlo začátkem roku 2002 k dalšímu snížení výkonu vysílače na 650kW. I přes snížený výkon si mohou posluchači Topolnou naladit například ve Velké Británii nebo Chorvatsku. Radioamatéři signál přijímají v Kanadě a dokonce až v Japonsku. Dokazují to dopisy, které přišly na středisko.

Tolik k historii. Máte nějaké dotazy? - zeptal se pan Krčmář.
Padla řada technických otázek, ale nejdůležitější byl dotaz, jak je to se zrušením vysílání v Topolné. Bohužel jsme se nedozvěděli nic nového. Žádná oficiální zpráva prý není. O zrušení vysílání se zaměstnanci ke svému údivu dočetli v tisku a na internetu. Jakou hru to hrají České radiokomunikace? …

Dále jsme pokračovali prohlídkou vysílacího sálu. Zde se nacházejí dvě soupravy vysílačů DRV 750. Jelikož je v provozu vždy jen jedna souprava, měli jsme možnost nahlédnout do útrob jednotlivých částí vysílače.

Vzhledem k zákazu fotografování uvnitř budovy se nedaly pořídit vlastní fotografie. Kolegové z Teletýmu nám poskytli fotky ještě z doby, kdy bylo možno na vysílači fotit. Díky Teletýmu si můžeme jednotlivé části vysílače prohlédnout a popsat.

 

obr.1
Celkový pohled na vysílače DRV 750. Systém vysílače s řízenou nosnou používá anodovou modulaci, koncový stupeň tvoří tři elektronky RD 250VM, každá s výkonem 250 kW.

 

obr.2
Ovládací a kontrolní panel

 

obr.3
Otevřený kontrolní panel

 

obr.4
Vedle kontrolního panelu jsme si prohlédli obvody budiče koncového stupně. Hlavní součástí budiče je přímo žhavená trioda RD70VL s anodovou ztrátou 70 kW. Žhavení ze zdroje odebírá 260 A. Váha triody je pouhých 23,5 kg. Chlazení elektronky je řešeno dvěma způsoby. Žhavení s řídící mřížkou jsou ofukované proudem vzduchu a anoda se chladí destilovanou vodou.

 

obr.5
Za budičem následují tři skříně, ve kterých se ukrývá vlastní koncový stupeň. V každé skříni je zapojena jedna nepřímo žhavená trioda RD 250VM s pomocnými obvody. Řekněme si pár technických údajů této elektronky: Katoda je zhotovena z thoriovaného wolframu, na řídící mřížku byl použit molybden. Anodová ztráta - 250 kW, žhavení - 620 A, váha elektronky - 73 kg.

 

obr.6
Detail RD 250VM
Chlazení elektronky je opět dvojí. Anoda při provozu dosahuje až 250°C. Proudící destilovaná voda se mění v páru, která je odváděna skleněným potrubím k chladicímu systému umístěnému na nástavbě budovy. V zimním období elektronky spolehlivě vytápějí celou budovu.

 

obr.7
V posledních dvou skříních vysílače se nachází modulátor. Modulátor je osazen přímo žhavenou výkonovou triodou ZD1000F a triodami RD70VL a RD 250VM. Modulace je anodová a je přivedena přes transformátor do anodového obvodu koncového zesilovače. Vlastní transformátor, pro své rozměry a váhu, je umístěn v přízemí budovy, kde krásně hraje.

 

obr.8
Elektronka RD 250VM v modulátoru.

 

obr.9
Anténní přizpůsobení je řešeno Pí článkem složeným z kaskády kondenzátorů a měděných cívek.

 

obr.10
Po prohlídce vysílače jsme nahlédli i do řídící místnosti.

 

obr.11
Při odchodu z vysílacího sálu nám pan Krčmář popsal umělou zátěž, která slouží k měření a nezbytnému nastavení parametrů vysílače. Následovala prohlídka elektroniky chladicího systému (na obrázku).

 

obr.12
V přízemí jsme si prohlédli obvody napájení vysílače. Nechyběl ani poslech modulačního transformátoru.
Na obrázku vidíme tyristorový usměrňovač.

 

obr.13
Navštívili jsme i výrobnu destilované vody. Denně v chladicím systému ubude až 30 litrů vody. Destilovaná voda se dále upravuje ke snížení vodivosti (modrý válec na obrázku).

 

obr.14
Po prohlídce budovy následovala venkovní prohlídka vysílacích stožárů. Venku se již mohlo fotografovat. Poněvadž bylo krásné slunečné počasí, vzniklo pár pěkných fotografií.

 

obr.15
Z vysílače je vysokofrekvenční signál veden po vzduchovém koaxiálním vedení do anténního domečku.

 

obr.16
Anténní domeček.
Signál je zde impedančně přizpůsoben a rozdělen k vysílacím stožárům.

 

obr.17
Rozdělený vf signál dál pokračuje po vzduchovém koaxiálním vedení k vysílacím stožárům.

 

obr.18
Vlastní stožár má výšku 270m, z toho 250m tvoří příhradová konstrukce. Nad touto konstrukcí je připevněna 20m ladicí tyč. Celý stožár váží přibližně 400 tun a je posazen na keramickém izolátoru. Celkovou stabilitu stožáru zajišťuje dvanáct ocelových lan. Jen pro zajímavost: Keramický izolátor má výšku jeden metr, je dutý a je dimenzován na 1600 tun. To byly, panečku, materiály!

 

obr.19
Keramický izolátor, původní z padesátých let.

 

obr.20
Exkurzi vysílače navštívilo 22 nadšenců z řad HRČS a Teletýmu.

 

obr.21
Při ukončení exkurze každý účastník dostal na památku QSL lístek vysílače Topolná a do klubové sbírky nám pan Krčmář věnoval dobovou vlaječku a pamětní plaketu z Topolné. Oba exponáty budou vystaveny v klubovní budově HRČS v Třešti.

Závěrem této reportáže chci ing. Krčmářovi velice poděkovat za jeho odborný výklad, ochotu a téměř tříhodinový čas, který nám věnoval.

 

obr.22

 

obr.23

 

obr.24

 

obr.25

 

obr.26

 

obr.27

 

obr.28

 

obr.29

 

obr.30
separátor

webdesing: Auja